Sobota 02.11.2024 |
|
Královničky - Z lidové pokladnice IV. [ Lidové tradice ]Z lidové pokladnice IV. Královničky...
V minulém čísle jsme si přiblížili některé lidových slavností spjatých s Hodem Božím svatodušním lidově zvaným Letnice. Podívejme se opět do publikace Čeňka Zíbrta nazvané Veselé chvíle v životě lidu českého, sv. IV, Králové a královničky vydaného v Praze v roce 1910 a zaměřme se na dívčí slavnost Královničky. Co to byly královničky, vysvětluje Č. Zíbrt na straně 49 zmíněné publikace takto: ...Odpovídá stařenka na slovácku roku 1899. Ono ty zvyky nekeré ešče sa tak pomáli třasú, ale ani stý díl toho néni! O sv. Duchu děvčice měly jednu zapentlenú za drúžku a tá nosila košík na ruce a do něho jí dávali vajca. A chodila v prostředku mezi něma pod červeným tureckým šátkem. Ten měli uvázaný na čtyřech paličkách a štyry ho nosily a tá družka byla pod ním. Chodily po dědině a zpívaly tak pěkně, tak sa tá dědina otřásala. A túto pěsničku: Královno milá, král tebe volá, abys k němu přišla, nebyla tak pyšná, jako já sama. Ona nepřišla, posla poslala, a ty milý posle, vyřiď mě to dobře, jako já sama. A to se říkalo, že chodíja po královničce. Stařenka si toho moc nezapamatovala, ale jdeme si vyslechnout svědka výmluvnějšího, uvádí dále Č. Zíbrt, Františka Sušila (viz též Moravské národní písně, Brno 1860, s. 755), jenž první zachoval pěkný obrázek, jak si představíme ochoz králek čili královniček: O letnicích anebo okolo nich, onde jednou, onde vícekráte, chodí králky či královničky neb králenky, ale ne jedním všude způsobem. Obyčejně dvě děvčátka pěkně vystrojená v bílé sukně, stuhami, šátky, perlami a věnci - z předu a zadu z pestrých květin, na hlavě růžovými - ozdobená, jedna králku, druhá krále představujíce, chodí dům od domu; doprovází je neurčitý počet děvčat jiných, z nich jedna nese škatulku na vybírání peněz, jedna chvojí či máj. Někde, n.p. u Hradiště, Kelče a j., okrášlená jánkou, t. j. vínkem ze skleněných perel na hlavě; tři královničky ji provázejí, hlavu kvítím ozdobenou majíce, z nichž jedna nese košík na dary a druhá májek, výdumy barevnými, pentlemi a pozlátkem ověšeny. Když byly do domu vešly, tedy pozdravivše, počínají tancovati a sice obyčejně král s králkou napřed kolíbavý tanec, potom skočný, anoť jim komonstvo přizpěvuje. Tolik F. Sušil. U Krumlova ve Vedrovicích chodívaly králky po dvě neděle: jednu neděli chodily čtyry, druhou neděli dvě, pokaždé mnoha děvami provázené. Ty čtyry totiž chodí okolo studně, jsouce oblečeny dvě bílo a dvě červeno. Když třikrát kolem studně obcházejí, drží jiné děvy nad nimi větve, ponejvíce z vrb, zpívajíce nyní ovšem píseň svatokřesťanskou, jež ale druhdy jistě jinaká byla. Na Záhoří Lipenském chodí pospolu král s královnou. Oběma jsou děvčata oblečená v bíle, hlavy majíce zapleteny a přes sebe pod paží červenou pentlí. Chodí dům od domu, v každém zazpívají a zatančí. Na Tršicku chodila děvčata s královnou. Královna byla pod věnečkem, v ruce držela šátek. V jizbě postavila se ostatní děvčata kolem královny, pochytala se za ruce a zpívala; královna se v kole točila. Na Podluží chodí královničky. Čtyři děvčata nesou baldachýn (malovaný šátek za rožky o čtyři hůlky uvázaný), pátá, královnička, jde pod baldachýnem, vlasy maje rozčesány, krámský věnec na hlavě a druhý nesouc na talíři. Za nimi jdou ostatní děti. Chodí dům od domu a 5íkají: Královničko, královno, tvůj král ťa volá... V Kuřimě na Brněnsku po tři neděle před letnicemi chodily dvě králky oblečené bíle, ostatní děvčata šla okolo nich., v ruce májky nesouce. Braly se dědinou, pějíce svatou píseň. Vybíraly vejce a slaniny, z nichž pak si na sv. Ducha ustrojily trachtu. V Boršicích na Strážnicku tolikéž děvčata, na hlavách majíce věnečky a v rukou májky a královnu zadrúženou mezi sebou, jdou průvodem ke kapli sv. Jana, svaté písně zpívajíce. Pomodlivše se u kaple, věnečky a májky poskládají do ní. V Kamenici na Jihlavsku chodí děvčata s chudou královnou, říkajíce: Chudá královna, chudý král, nemáme volů ani krav. Chce se nám královna vdáti, nemáme jí co dáti. Pajmámo krásná, na žličku másla, na křidélku mouky, na ty Boží dolky. V Postřelmůvku na Zábřežsku vozila děvčata královničku v dětském kočárku, zakuklenu, ana měla v rukou nůž a vidličky. Kdo se na ni díval, toho píchla. Na Hané říkalo se: chodili s králkou, královničky vchodily. Jednu z děvčat vybrali za králku, po bílu čistě upravily, na hlavu posadily korunku. Po bocích měla komonstvo sestávající ze tří nebo čtyř děvčat. Děvčata chodívala s králkou kousek za chlapci - školáky (kteří chodili s králem) a u stavení nebo v domcích zpívala. V Oplacanech na Tovačovsku posud královničky chodijó, píše Č. Zíbrt počátek 20. století. Královnička je po bílu celá oděná a na hlavě má věneček z vitého kvítí, po boku má jednu školačku, rovněž bíle oblečenou. Ostatní děvčata jdou za nimi. Zpívá se píseň Vyletěl sokol... a prosí pro královnu na bílé střevíčky, aby se jí procházely z jizby do světničky. Čeněk Zíbrt dále ve své knize uvádí: vedle původních písní, souvislých se starobylým obřadem při obchůzce králek, královniček, zpívaly se písně milostné, vážné, jichž výběr sestavil Sušil a Bartoš ve svých sbírkách, jakož i pilně jsou sebrány v knížkách o královničkách, zejména v Bakešových. ...písně, tvoří jaksi podstatu obřadu starodávného, s postupem dle záznamu Bakešových manželů. (Více viz. Č. Zíbrt: Veselé chvíle v životě lidu českého, sv. IV, Králové a královničky, Praha 1910, s. 52 an.). Dalším letnicovým zvykem staročeským byla střelba ku ptáku, při níž nejšťastnější střelec byl poctěn názvem a hodností krále ptačího, a jehož oslavu byly pak pořádány slavnosti a radovánky. Zprávy o této staročeské zábavě sahají do dob dávných, podle dokladů až do století XIII. prostřednictvím Němců přijata byla střelba ku ptáku do Čech. Že to bylo brzy po rozšíření střelby svatodušní v Němcích, nasvědčuje kronikář slezský Efraim Naso. Zavedl prý svídnický kníže Boleslav Válečný, vnuk českého krále Přemysla Otakara I., ve Svídnici roku 1286 první veřejnou střelbu ku ptáku. Čechům se patrně líbila tato zábava, kdy se slavila památka sv. Ducha v podobě ptáka holubice. Stavěli si proto o letnicích bidlo, upevnili naň ptáka (místo živého býval později toliko dřevěný) a stříleli o závod. Později skupili se střelci v cechy a volili si po zvyku cizím krále, který totiž ptáka sestřelil. Při slavnosti míval střelec - král jakožto odznak svého vítězství stříbrného ptáka na prsou, zavěšeného na řetězu. Jaké vážnosti se těšil cech střelecký již ve století XV. Svědčí list krále Vladislava (z dne 2. května 1479) úředníkům královské mince v Kutné hoře. Káže vydati střelcům ku ptáku hřivnu stříbra, aby si z ní udělali výše zmíněného ptáka stříbrného, odznak ptačího krále. O střelbě ku ptáku u nás jsou doklady z dějin spolků střeleckých v Praze, v Benešově nad Ploučnicí, v Chomútově, v Plzni a také v Králové Hradci nebo ve Slaném. Kněží a nábožní, starosvětští mravokárci tepali ovšem střelbu ku ptáku na svatodušní svátky jakožto urážku svatého Ducha v podobě holubice. Proslulý Český bratr Blahoslav ve zprávě o cestě do Německa povzdychuje si: Lid rozpustilý, pití, tancuom, marnostem přivyklý. Tím však nad jiné lepší: že ptáka stříleli (Magdeburští) až v středu po sv. Duchu a ve čtvrtek, ježto jinde předce to činí na sv. Ducha. Ze světských mravokárců netrpčeji psal o střelbě lékař Guarinoni za doby Rudolfa II.: V této době {Rudolfově) skoro každý se takového střílení ku ptáku a k terči dotýká, maje za to, že ve vojně bude uměti lépe vítati nepřítele střelbou - ale nepřítel nebude tak tiše státi jako terč; mimo to střelci se střelbě ani dobře nenaučí, poněvadž už před střelbou se dobře napíjejí, čímž dostaví se jim dvojnásobných očí, a oni daleko se terče míjejí. Lid nemohl a nesměl se účastniti přímo střelby ku ptáku, ale shrnul se k střelcům a provozoval hry, popíjel, závodil, rval se, bil, sázel o výhru atd. Další podobné zajímavosti a popisy se dočtete v již zmíněné edici Č. Zíbrta. František Synek UMÍSTĚNÍDALŠÍ INFORMACE: http://www.fos.cz Typ záznamu: Lidové tradice AKTUALIZACE: Luděk Šorm (FOLKLOR.CZ) org. 24, 28.09.2005 v 02:36 hodin součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule ® |
|